Zápisník + tužka

Uzlovačka

KPZ

Kdo by neznal slavnou "kápézetku" - Krabičku Poslední Záchrany. Krabičku plnou všech možných zbytečností, které nikdy nepoužijete, ale kdykoliv se vám můžou hodit! Správná kápézetka obsahuje několik sirek se škrtátkem zabalené do nepromokavého sáčku, kousek drátku, kousek provázku, spínací špendlík, několik napínáčků a hřebíčků, kus papíru, špačka (malou tužku), polštářkovou náplast, několik drobných mincí (na telefon... :) ), malou svíčku atd. - vše naskládáno do malé krabičky (typická je plechová krabička od čaje) či brašničky (ta na obrázku je vyrobená z pevné několikavrstvé vojenské tkaniny s patentním uzávěrem a rychlosponou pro upevnění na opasku či na batohu).

Nůž

K tomu není moc co dodávat, nůž je základním pomocníkem každého táborníka. Platí letité pravidlo, že tupý nůž je nebezpečnější než ostrý. Klasický zavírák je nejvhodnější a měl by obsahovat pojistku proti zavření. Mladším táborníkům postačí obyčejná rybička, pořádný švýcarák je už pro starší a zkušené táborníky (umí s ním zacházet a hlavně ho nikde neztratí...)

Šátek

Nenahraditelná součást oblečení (kolem krku, alternativní pokrývka hlavy) sloužící jako pomocník při různých hrách, ale i jako náhrada trojcípého šátku pro ošetření různých poranění a transportu.

Papírový míček

2 - 3 stránky obyčejných novin schmoustané do úhledné koule (a jedině koule! ne jako některá uskupení, která s oblibou používají místo koulí válečky, které mají tvrdé hrany a dá se s nimi krásně vyrazit oko!) a zavázané provázkem, či přelepené lepící páskou. Používá se při hrách či nacvičování házení na různé cíle (svislé, vodorovné atd.). Při bojových hrách a zásahu hlavy nehrozí zranění.

Pláštěnka

I jeden jediný promočený táborník z dvaceti dokáže zbořit celý program nebo změnit trasu při výpravě když přijde déšť a nemá pláštěnku. Proto je třeba aby byla základní a nedílnou součástí vybavení každého sokolíka. Pro větší děti jsou vhodná různá ponča (dají se přetáhnout i přes batoh na zádech) nebo i klasická česká vojenská čtvercová celta, která má kromě pláštěnky i další praktická využití. Materiál pláštěnky by měl být co nejpevnější aby odolal otěrům o větve a jehličí.

Láhev na vodu

V dnešní době samozřejmě není problém koupit PET flašku i s obsahem. Skalní vyznavači pobytu v přírodě však používají různé typy vojenských polních lahví, nejznámější je asi česká feldflaška čili felína. Jejich výhoda je jasná - dlouhá životnost, nízká cena (v army shopech za pár desítek korun) a hlavně lze do ní nalít i vařící čaj, který ve felíně s filcovým obalem zůstane teplý delší dobu. Pro ještě delší uchování horkého čaje v zimních měsících se pak hodí spíše moderní nerezové termosky.

Kam všechno sbalit

Stačí malý batoh přes rameno. Klasika je vojenský batůžek od masky, trampy zvaný žebradlo, žracák či somračka. Je z materiálu, který je prakticky nezničitelný a vydrží tedy věky. Pro menší děti je vhodnější i ze zdravotních důvodů klasický batůžek na záda.

Oblečení a obuv do přírody

Jako oblečení není nutné pořizovat hned maskáče, stačí nějaké starší a odolnější oblečení tmavých nekřiklavých odstínů, které je předem odsouzeno k minimálně umazání někdy roztrhání (les je relativně nebezpečné prostředí plné ostrých větví atd...). Nekřiklavé odstíny se hodí jednak při různých hrách s plížením a jednak není rušivé vůči zvěři atd. Zvolený druh oblečení se samozřejmě řídí naplánovaným programem, pravidlem ale je, že pokud se jde do lesa i v největším parnu, vždy musí mít všichni na sobě dlouhé rukávy a dlouhé nohavice. Dalším pravidlem je pokrývka hlavy - v zimě přes uši proti mrazu, v létě proti slunci.

Ešus

Pro přípravu a konzumaci pokrmů se do přírody prodává spousta různých nádobí - všemožné pánvičky, nerezové misky atd. Vhodné jsou jakékoliv vojenské soupravy, nejvhodnější je však všem dobře známý český hliníkový ešus (nejlépe s oušky). Kromě hlavní části by měl obsahovat víko a menší vnitřní díl. Dá se v něm snadno vařit i na ohni (pozor, moderní nerezové ešusy při vaření nad ohněm trpí a po čase se i propálí! To se u silnostěnného hliníku nestává). Pokud se používá i takto na vaření, je praktické ušít si na něj obal, aby se od začouzených stěn nic ostatního v batohu nezamazalo. Jediná nectnost ešusu je chatrný držák, který je nejlepší nahradit pevnějším ocelovým drátem.

Vařič

Drsňáci ho samozřejmě odmítají a vaří zásadně na ohni. Při našich akcích se však často přespává v sokolovnách, kde je to s ohněm trochu složitější, takže jakýkoliv vařič do přírody je velice praktický. Modernější a dražší varianta je souprava s plynovou bombičkou, levnější (vařič i pevný líh je za pár korun) je klasický liháč - dvě tři kostičky stačí na uvaření polívky z pytlíku. Nutno dodat, že většinou se na našich akcích snažíme zajistit společné jídlo, takže jednotlivci svůj vařič využijí spíše výjimečně...

Spacák

No, není snad téma, o kterém by se toho dalo napsat víc. Existuje spousta druhů a spousta materiálů, ze kterých se spacáky vyrábějí. Před jeho koupí je třeba se rozhodnout, nač ho vlastně člověk potřebuje (na léto? na kolo? budu ho nosit na zádech? chci v něm spát i v zimě? do hor? atd...). Pro naši činnost je asi nejvhodnější tzv. třísezónní spacák z dutých vláken (peří je sice peří, ale ta cena... a hmotnost...), ve kterém nebude zima ani při nižších jarních či podzimních teplotách. Optimální spodní extrémní teplota takového spacáku by se měla pohybovat někde mezi -10 až -15 °C. Konfortní teplota se v tomto případě totiž pohybuje někde kolem - 5 °C, což je hlavně pro mladší sokolíky při mrazivých ránech tak akorát.

Karimatka

Kdo má sebelepší spacák a lehne si na studenou, či dokonce mokrou zem, moc dobře se asi nevyspí. Na parketách v sokolovně je to jen o pohodlí, v lese či na louce o ledviny. Základních karimatek je několik druhů. Nejlehčí je tzv. alumatka, vhodné na delší pochody, její výhodou je nízká hmotnost, ale má horší izolační vlastnosti a je tvrdá stejně jako podklad. Lepší je klasická pěnová karimatka, při srolování je však pekelně velká a nevejde se snad do žádného batohu, většina turistů ji nosí přivázanou někde na vnějšku. Nejmodernější a stále více oblíbenější je tzv. samonafukovačka. Vzduch je jeden z nejlepších izolantů, takže v tomto ohledu je jasně nejlepší. Silnější (4 - 5 cm) druhy jsou krásně pohodlné. Po sbalení je jen nepatrně větší než alumatka. Jakou má vlastně nevýhodu? Trochu větší hmotnost (záleží na tloušťce), menší životnost (po pár letech se objevují dírky od jehličí, kamínků a pod.) a hlavně cena (1000,- až 2000,- CZK podle druhu a značky).

Kam to všechno sbalit

Nejvhodnější je pořídit takový batoh, kam se to všechno pohodlně vejde. Při delším pochodu je nemyslitelné, aby někdo nesl něco v ruce (spacák, karimatku apd. = velice častý nešvar). Proto je také třeba při balení přemýšlet a počítat s tím, že to všechno ponesu na zádech. Krosna o objemu kolem 40 litrů musí stačit. Moderní batohy navíc obsahují všelijaké postranní kapsy, poutka apod., takže flaška s pitím, karimatka či třeba ešus se dají připevnit na batoh zvenku. Stylovější jsou různé vojenské batohy, skalní trampové nedají dopustit na US tornu neboli Usárnu, která je šíleně nepraktická, skoro nic se do ní nevejde, ale dobře sbalená je prostě frajerská. Prostě batohů je spousta, jen si vybrat ten správný.